Vysočina není kraj jedné atrakce. Je to místo, kde na sebe naráží Čechy s Moravou, baroko s gotikou a rybníkové nížiny s lesnatými hřbety. Jihlava, krajské město, má středověké podzemí, které překvapí i otrlé cestovatele. Telč zastaví čas na renesančním náměstí. Třebíč ukáže, že středověká židovská čtvrť může stát vedle románsko-gotické baziliky a obojí být na seznamu UNESCO. Žďár nad Sázavou přidá poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, architektonický zázrak, který nemá v Evropě obdoby.
Vysočina pro rodiny s dětmi
Muzeum Vysočiny v Jihlavě nabízí expozici přírody i historie, která děti nezahltí texty, ale ukáže jim, jak kraj vypadal před stovkami let. Jihlavské podzemní chodby jsou samy o sobě dobrodružstvím, síť středověkých sklepů pod městem patří k nejrozsáhlejším v Česku. A nad zemí čekají na děti veselé expozice jihlavské zoo a spousta zábavy v místním aquaparku.
Zámek Náměšť nad Oslavou má rozlehlý park, kde se děti mohou volně pohybovat, a prohlídkové trasy přizpůsobené mladším návštěvníkům. V létě jsou oblíbeným cílem přehrady Dalešice a Mohelno, kde lze kombinovat koupání s výlety do okolí. Nedaleko se nachází také Šikland, který nabízí celodenní program plný westernových show, atrakcí, zooparku i zážitků pro děti všech věkových kategorií. Nedaleko Sněžného leží také Pohádková vesnička Podlesíčko, kde se děti mohou projít mezi chaloupkami inspirovanými známými pohádkami a potkat jejich oblíbené hrdiny. Místo spojuje ubytování s programem pro rodiny a patří k nejoblíbenějším dětským atrakcím Žďárských vrchů.
Vysočina pro aktivní turisty a sportovce
Vysočina má jednu z nejhustších sítí cyklotras v Česku. Stezka Greenway Jihlava sleduje řeku malebným údolím a zvládne ji i rodina s dětmi. Náročnější turisté ocení hřebenové přechody přes Křemešník nebo výstupy na Javořici, nejvyšší bod Vysočiny s výhledem do několika krajů. Milovníci skalních vyhlídek by neměli minout ani Drátenickou a Malinskou skálu, které patří k nejkrásnějším dominantám Žďárských vrchů.
Cyklisté si oblíbili tzv. Vysočina Arena u Nového Města na Moravě, kde se každoročně koná závod Světového poháru v biatlonu. V létě se stejný terén mění v trailové centrum pro MTB jezdce. Vodáci vyrazí na Jihlavu nebo Oslavu, řeky klidnější, ale s překvapivě malebným údolím plným skál a starých mlýnů. V zimě nabídnou Vysočina Arena a okolní kopce solidní běžecké tratě bez davů alpských středisek.
Vysočina pro nadšence do kultury a historie
Telč je místem, kde se na náměstí stojí a mlčí. Renesanční fasády kolem rybníka jsou tak sourodé, že člověk chvíli pochybuje, jestli je to skutečné. UNESCO tady není nálepka pro turisty, ale prostý popis stavu věcí. Třebíč přidává druhou položku na seznam, a to rovnou dvojitou. Románsko-gotická bazilika svatého Prokopa a přilehlá židovská čtvrť s oběma synagogami jsou dvě různé vrstvy evropské historie na jednom místě.
Žďár nad Sázavou uzavírá vysočinské trio UNESCO kostelem Poutní místo Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Jan Blažej Santini-Aichel tu postavil stavbu, která kombinuje gotiku s barokem způsobem, který tehdy neměl jméno a dnes se mu říká barokní gotika. Jihlavské podzemí, hrad Lipnice nad Sázavou nebo zámek Jaroměřice nad Rokytnou pak přidávají další vrstvy pro ty, kdo mají po Telči, Třebíči a Žďáru ještě chuť objevovat. Za návštěvu stojí také Želivský klášter, jeden z nejvýznamnějších premonstrátských klášterů v Česku.
Vysočina pro gurmány
Vysočinská kuchyně si na okázalost nepotrpí. Stojí na poctivých surovinách a receptech, které se tu dědí po generace. Bramborové knedlíky, zvěřina z vysočinských lesů, sladkovodní ryby z místních rybníků i vydatné polévky tvoří základ, který dnes šikovní kuchaři v restauracích kraje překládají do současného jazyka.
Farmářské trhy v Jihlavě a Havlíčkově Brodě nejsou jen dekorativní. Místní tu nakupují sýry z malých farem, med z lesních včelnic a zeleninu ze zahrádek, které znají adresu. Pivovar Jihlava funguje od 19. století a nabízí solidní úvod do místní pivní kultury. Menší řemeslné pivovary v okolí pak přidávají vlastní kapitolu. Vysočina nemá michelinské hvězdy, má ale suroviny, za kterými jiné kraje jezdí.
Vysočina pro milovníky přírody
CHKO Žďárské vrchy je srdcem Vysočiny v každém smyslu a její nejvyšší vrchol, Devět skal, vás okouzlí nádhernými výhledy do okolní krajiny. Rašeliniště, horská jezírka, druhově bohaté louky a lesy. Přírodní rezervace Dářko je největší rašeliniště na Vysočině. Malebné údolí řeky Doubravy láká na romantické stezky vedoucí kolem peřejí, skalních vyhlídek a hlubokých lesů, které patří k nejkrásnějším přírodním lokalitám Vysočiny.
Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step je botanickým unikátem. Na hadcovém podloží tu rostou druhy, které jinde v Česku nenajdete, a celý svah nad soutokem Jihlavy a Oslavy působí víc jako středomořská krajina než střední Evropa. Na jaře kvetou sady v okolí Třebíče, na podzim hoří bučiny na svazích Křemešníku. Vysočina má svůj rytmus a drží se ho bez ohledu na turistickou sezónu.
Vysočina pro vyznavače odpočinku
Přehrada Dalešice a sousední Mohelno jsou v létě útočištěm těch, kdo chce být u vody bez přeplněných pláží. K letnímu relaxu zve i Velké Dářko, největší rybník Vysočiny, který je vhodný ke koupání, projížďkám na paddleboardu i procházkám po březích obklopených lesy. Voda je čistá, okolí zalesněné a kemp nebo chata v dosahu. Vysočina nemá termální lázně, ale potěší butikovými wellness hotely na vysoké úrovni, kde si užijete odpočinek bez davů turistů.
Vysočina pro páry a romantiky
Telč při západu slunce, kdy turisté odjedou a náměstí zůstane skoro prázdné, je místem, které si pamatujete. Renesanční podloubí, odraz ve vodě, ticho. Zámek Jaroměřice nad Rokytnou nabízí prohlídky zahrad, kde se dá strávit celé odpoledne beze spěchu.
Romantické mlýny v údolích Jihlavy a Oslavy se v posledních letech mění v penziony pro ty, kdo hledají soukromí a přírodu na dosah ruky. Procházka kolem rašelinišť Žďárských vrchů za soumraku, večeře se zvěřinou a vínem z moravského sklepa a noc v chalupě bez signálu.
Bonus: Vysočina jako poslední bojiště Jana Žižky
Jan Žižka se nenarodil na Vysočině. Přesto tu skončil jeho příběh. V roce 1424 oblehlo jeho vojsko hrad Přibyslav a právě tady, nedaleko hradeb, zemřel jeden z největších vojevůdců světových dějin na zánětlivé onemocnění. Nikdy neporažený v bitvě, poražený nemocí. Místo jeho smrti dnes připomíná mohyla v parku u silnice z Přibyslavi na Žižkovo Pole, která tu stojí přes sto padesát let.
Přibyslav každoročně tuto událost připomíná středověkými trhy, dobovou kuchyní a ukázkami bitev. Pro ty, kdo chtějí husitský příběh sledovat od začátku do konce, Vysočina nabídne poslední kapitolu.
